Koho zvolit pro návrh provozovny? Architekta, retail designera, visual merchandisera nebo truhláře?

Autor: Ondřej Böhm | Moderní Provozovna

Chcete otevřít novou optiku nebo předělat tu současnou. Máte prostor, nějakou představu, rozpočet a možná už víte, jaký nábytek se vám líbí. Jenže pak přijde praktická otázka: komu vlastně zavolat?

Architektovi? Truhláři? Interiérovému designerovi? Firmě, která dodává vybavení? Nebo si všechno navrhnout sami a jednotlivé části postupně poskládat?

Všechny tyhle možnosti mohou částečně fungovat. Záleží na tom, jestli měníte jednu stěnu s brýlemi, nebo stavíte celou provozovnu od začátku. Problém bývá spíš v očekávání, že jeden člověk automaticky vyřeší všechno, co provozovna potřebuje.

Architekt může navrhnout krásný prostor. Prodejna ale musí zvládnout ještě něco navíc

Architekt nebo interiérový designer obvykle řeší dispozici, materiály, nábytek, barvy, světlo a celkovou podobu interiéru. Jejich role se často překrývají, ale není to úplně totéž.

Architekt bývá vhodnější tam, kde se řeší větší zásah do prostoru, změny dispozice, stavební úpravy, technické návaznosti nebo projektová dokumentace. Interiérový designer se častěji soustředí na samotný interiér, jeho uspořádání, vybavení, materiály, barvy, osvětlení a atmosféru. U obou ale hodně záleží na konkrétním člověku a jeho zkušenostech.

U nové provozovny je to velmi důležitá část práce. Jenže prodejní prostor není byt, kancelář ani kavárna. Zákazník vstoupí, rozhlédne se, snaží se pochopit nabídku, vybírá, zkouší, komunikuje s personálem a pohybuje se mezi jednotlivými částmi provozovny. V optice například potřebujete vyřešit nejen místo pro stovky obrub, ale také konzultaci, zrcadla, čekání, měření, servis, úložné prostory a pohyb personálu.A všechny tyhle věci se musí vejít do jednoho prostoru.

Krásný interiér ještě automaticky není dobře fungující prodejna. Proto je dobré zvolit architekta nebo interiérového designera s prokazatelnou zkušeností s retailovými prostory a prodejnami. Pokud ale někdo navrhuje první prodejnu v životě, je dobré si ověřit, jestli se kromě vzhledu zabývá také tím, co se v prostoru bude skutečně dít.

Retail designer řeší, co se v prostoru děje

Retail design přidává k návrhu prostoru obchodní a provozní pohled. Nejde jen o to, kam se vejde nábytek. Řeší se, co člověk uvidí po vstupu, kudy se bude přirozeně pohybovat, kde budou jednotlivé skupiny produktů, co má dostat největší pozornost a jak se v prostoru pracuje personálu.

Představte si malou optiku, do které přijdou současně čtyři lidé. Jeden čeká na měření, druhý vybírá obruby, třetí si je zkouší před zrcadlem a čtvrtý právě vstoupil. Teprve v takové situaci se ukáže, jestli dispozice opravdu funguje.

U velkého prostoru může špatně využitý metr znamenat jen nevyužitou plochu. U malé provozovny může ten samý metr chybět každý den.

Proto jsme se tématu věnovali i samostatně v článku o návrhu malých provozoven. Čím méně prostoru máte, tím větší váhu má každé rozhodnutí.

Visual merchandising není jen aranžování výlohy

Visual merchandising se soustředí především na to, jak zákazník nabídku vidí a jak se v ní orientuje. Například v optice to může znamenat, kolik obrub vystavit na jednom místě, které kolekce dát vedle sebe, co zvýraznit, jak pracovat s výlohou nebo které místo v prodejně použít pro novinky.

Pokud na jednu stěnu dostanete 150 obrub, ještě to neznamená, že je dobrý nápad všech 150 vystavit. Zákazník potřebuje nabídku nejdřív pochopit. Pokud všechny produkty dostanou stejný prostor a stejnou vizuální váhu, snadno se stane, že ve výsledku nevynikne nic.

Visual merchandising proto zasahuje i do zónování, vybavení, výloh, focal points nebo planogramů. V pokročilejším pojetí se zabývá také layoutem a průběžnou optimalizací prostoru podle toho, jak má nabídka fungovat. Jeho úkolem ale zpravidla není vyřešit stavební dokumentaci, elektroinstalaci nebo konstrukci nábytku.

Truhlář může udělat výbornou optiku. Musí ale vědět, co má vyrábět

U menších provozoven je celkem běžný postup: majitel si rozmyslí, kde chce pult, skříňky a stěnu s brýlemi, zavolá truhláře a ten všechno vyrobí. A může to dopadnout výborně. Znám z osobní zkušenosti několik případů, kdy se to povedlo nádherně.

Zkušený truhlář zná materiály, konstrukce, kování a praktické detaily. Často dokáže najít jednodušší a lepší výrobní řešení než někdo, kdo nábytek pouze nakreslil. Jeho hlavní práce je ale většinou vyřešit, jak danou věc dobře vyrobit. Ne nutně rozhodnout, jestli má být právě na tom místě a jestli má mít právě ten rozměr.

Když dostane zadání na třímetrový pult, může vyrobit perfektní třímetrový pult. Po otevření se pak může ukázat, že kvůli němu zákazníci špatně procházejí nebo že zabral místo, které personálu každý den chybí. Dobrá výroba špatný návrh nezachrání.

Některé věci ani truhlář vyrábět nemusí

V optice se navíc používá řada specializovaných prvků: prezentační tyče, PIN panely, lankové systémy, vitríny, držáky, vložky do zásuvek nebo další systémy určené přímo pro vystavení a ukládání brýlí. Jejich výhodou může být třeba přesně vyřešená ergonomie, jednoduchá změna prezentace nebo konstrukce, kterou nemá smysl pokaždé znovu vyvíjet na zakázku.

Důležité je vědět o těchto prvcích včas. Pokud má být do nábytkové stěny zabudovaný prezentační systém, je lepší jeho rozměry, montáž a napájení řešit při návrhu než ve chvíli, kdy už stojí hotová stěna.

Stejně tak někdy dává smysl kombinace. Něco vyrobit přesně pro konkrétní prostor a něco použít jako hotový systém.

Světlo není jen otázka toho, kolik dáme do stropu svítidel

Osvětlení je další věc, která může návrh celé provozovny výrazně ovlivnit. Pracovní plocha potřebuje jiné světlo než výloha. U vystavených produktů řešíte, jak vypadají barvy a materiály. U zrcadla zase nechcete, aby měl zákazník polovinu obličeje ve stínu nebo ho světlo oslňovalo.

U jednodušší provozovny může osvětlení bez problémů vyřešit architekt nebo projektant. U složitějších projektů se vyplatí zapojit specialistu na světlo.

Podobné je to s dalšími technickými profesemi. Elektroinstalace, voda, vzduchotechnika, stavební úpravy nebo požární řešení mají svoje pravidla a podle rozsahu projektu potřebujete projektanta nebo další odborníky. Proto je lepší vědět předem, co má v prostoru vzniknout. Dodatečně přesouvat zásuvku za hotovou skříní už není tak elegantní řešení.

Do prostoru vstupuje i značka

Další vrstvou je vizuální identita. Nejde jen o logo za pultem. Barvy, materiály, označení zón, grafika ve výloze, navigace nebo způsob prezentace produktů dohromady vytvářejí dojem, který si zákazník z provozovny odnese.

Někdy to bez problémů vyřeší člověk, který navrhuje celý interiér. Jindy je potřeba zapojit grafika nebo brand designera, zvlášť pokud má firma vlastní výraznou vizuální identitu. Ani tady ale není cílem nalepit značku na každou volnou plochu. Pokud všechno křičí, zákazník zase neví, čemu má věnovat pozornost.

A můžete si to navrhnout sami?

Samozřejmě. Když začínáte podnikat, máte malý rozpočet a potřebujete otevřít, může být úplně rozumné koupit několik hotových skříněk, jednoduchý pult a základní prezentační vybavení. Ne každá provozovna potřebuje velký projekt a tým specialistů.

Jen je dobré vědět, co tím na sebe přebíráte. Rozhodujete, kde bude pult, jak široký bude průchod, co zákazník uvidí po vstupu, kolik potřebujete úložného prostoru, kam se otevřou dvířka, kde budou zásuvky a co se stane, když v prostoru nebude jeden člověk, ale pět. Některé chyby opravíte přesunutím stojanu. Jiné znamenají nový nábytek, nové rozvody nebo další rekonstrukci.

Otázka tedy není, jestli si provozovnu smíte navrhnout sami. Otázka je, jak drahá bude případná chyba.

Na návrhu se šetří snadno, protože ještě není nic vidět

Tady bývá podle mě jeden z největších paradoxů celé realizace. Za nábytek zaplatíte a vidíte ho. Za světla zaplatíte a visí na stropě. Za podlahu zaplatíte a chodíte po ní. Návrh je před realizací hlavně výkres, myšlenka a rozhodování. A právě proto může být lákavé říct si, že těch několik desítek tisíc za návrh nebo odbornou přípravu raději ušetříme. Jenže ta rozhodnutí určují, za co potom utratíte všechny ostatní peníze.

Provozovnu navíc obvykle nestavíte na dvě sezóny. Stačí se podívat na některé fungující prodejny, jejichž interiér vznikl před desítkami let a dodnes v něm personál každý den pracuje. Pokud uděláte špatně pult, nedostatek úložného prostoru nebo nepraktickou dispozici, nemusí vás to štvát týden. Může vás to štvát dalších deset let. A provozní chyba má ještě jednu vlastnost: opakuje se.

Když personál kvůli špatné dispozici udělá za den několik zbytečných cest, není to velká tragédie. Jenže provozovna funguje stovky dní v roce. Když důležité produkty zaniknou v místě, kterého si zákazníci málo všímají, neznamená to automaticky konkrétní částku ušlých tržeb, kterou bychom mohli bez dat spočítat. Znamená to ale, že jste si vytvořili podmínky, se kterými budete fungovat dlouhodobě.

Čím déle má provozovna sloužit, tím větší váhu mají rozhodnutí udělaná před realizací.

Podobně je to s kvalitou vybavení

Levné vybavení není samo o sobě špatně. Když otevíráte první provozovnu a potřebujete držet investici nízko, může být hotová skříňka úplně rozumné řešení. Stejně tak nedává smysl vyrábět na zakázku každý regál ve skladu, pokud tam stejnou práci zvládne běžný sériový nábytek.

Jen bych rozlišoval, kde a jak často se daná věc používá. Skříňku doma otevřete několikrát týdně. Zásuvku za prodejním pultem může personál otevřít 20x za den. Na pracovní desku se pořád něco pokládá, kování dostává zabrat, zákazníci se opírají o pult a hrany časem dostávají rány. V takovém místě už kvalita materiálu, konstrukce a kování není jen otázka luxusu.

Pokud má vybavení sloužit dlouho, může poctivá truhlářská výroba nebo kvalitní systém dávat ekonomický smysl právě díky životnosti a možnosti opravy. Neznamená to, že dražší je vždy lepší. Znamená to, že pořizovací cena je jen jedna část rozhodnutí.

A pak je tu ještě vzhled. Rozviklaný šuplík zákazník možná nikdy neuvidí. Oštípanou hranu pultu, poškrábanou desku nebo nábytek, který už několik let působí unaveně, ale vidí okamžitě. Provozovna přitom něco říká i o firmě, která v ní sídlí. U služeb a produktů, kde má zákazník utratit vyšší částku a potřebuje vám důvěřovat, může zanedbaný prostor působit úplně jinak, než byste chtěli.

Podobně jsme to řešili v článku o tom, co si zákazník pomyslí o vaší provozovně během prvních 30 sekund. Jednotlivý škrábanec obchod nezničí. Když ale celý prostor působí unaveně, zákazník si tento dojem spojuje i s firmou.

Kde tedy šetřit?

Za mě neplatí, že kvalitní provozovna musí být drahá od podlahy ke stropu. Naopak. Dobrý návrh může pomoci určit, kam peníze dát a kde je dávat nemusíte.

Ve skladu může stačit jednoduchá sériová skříň. Pult, který personál používá celý den a zákazník ho vidí hned po vstupu, bych řešil jinak. Některá místa potřebují zakázkovou výrobu. Jinde bude lepší hotový systém. A někde není potřeba měnit vůbec nic.

To je podle mě rozumnější přístup než buď všechno koupit co nejlevněji, nebo naopak vyrábět každý detail na míru jen proto, že to působí profesionálněji.

Kdy tedy stačí jeden člověk a kdy už je potřeba tým?

Pokud měníte jednu stěnu s obrubami a zbytek optiky funguje, může stačit dobrý výrobce a vhodný prezentační systém. Pokud řešíte výlohu, může být hlavním tématem prezentace zboží, světlo a to, co člověk uvidí z ulice.

U nové provozovny nebo zásadní rekonstrukce už se ale začnou potkávat dispozice, pohyb zákazníků, práce personálu, prezentace produktů, světlo, technické rozvody, nábytek a specializované vybavení.

A v tu chvíli není nejdůležitější, jestli celý projekt nazvete prací architekta, retail designera nebo někoho jiného. Důležité je, jestli někdo řeší všechny podstatné části a hlídá jejich návaznost.

Můžete mít dobrého architekta, dobrého truhláře, dobrého elektrikáře i kvalitní prezentační systém. Každý může svou práci udělat správně. Pokud ale pracují podle různých představ, můžete nakonec dostat několik dobře udělaných věcí, které spolu úplně nefungují.

Ne každá provozovna potřebuje šest specialistů

A ani by je mít neměla. U malé úpravy by velký tým jen prodražil a zkomplikoval něco, co mohl vyřešit jeden zkušený člověk.

U většího projektu je situace jiná. Tam už dává smysl nejdřív vyřešit, co prostor potřebuje, a podle toho zapojit architekta, projektanta, truhláře, specialistu na světlo, dodavatele vybavení nebo další profese. Nejde tedy o to mít kolem jednoho pultu co nejvíc odborníků. Jde o to, aby se správné věci řešily ve správný okamžik.

Protože provozovna může sloužit deset, dvacet i více let. Návrh a kvalitní provedení jsou proti celé době jejího používání relativně krátká část projektu. Rozhodnutí, která při nich uděláte, s vámi ale mohou zůstat hodně dlouho. Dobrá provozovna nevzniká tím, že každá její část vypadá dobře sama o sobě. Musí dobře fungovat dohromady.

Právě proto dává u větších projektů smysl spojit více pohledů už při návrhu. Architektonické řešení prostoru, provozní logiku, pohyb zákazníků, visual merchandising, technické řešení vybavení a samotnou výrobu. Neznamená to, že na projektu musí pracovat šest lidí. Znamená to, že žádná z těchto oblastí nesmí zůstat bez povšimnutí.