Do vaší prodejny optiky obvykle potřebujete dostat třeba dvě stě, šest set nebo tisíc obrub (ale o počtech si napíšeme někdy jindy). Část z nich má být zákazníkovi dobře dostupná, některé modely chcete zvýraznit, dražší kolekci možná zabezpečit a něco dalšího potřebujete dostat do výlohy. Na první pohled tedy jednoduchý úkol: vybrat systém, na který se brýle pověsí nebo položí.

Jenže způsob vystavení ovlivní mnohem víc než počet obrub na jednom metru stěny. Rozhoduje o tom, jak se zákazník v nabídce orientuje, jak snadno si brýle vezme a vrátí, jak se s nimi pracuje personálu a také jak celá nabídka působí.

Proto podle mě neexistuje jeden nejlepší systém na vystavení brýlí. Jiný úkol má hlavní stěna s velkou částí sortimentu, jiný několik vybraných modelů a úplně jiný výloha.

Nejdřív bych řešil, co má konkrétní místo dělat

Před katalogem stojanů bych si položil jednodušší otázku: co má zákazník na tomto místě vidět a dělat? Jaké zboží prezentuji? Pracuji s dražším značkovým sortimentem, nebo je moje nabídka postavená spíš na dostupné ceně, větším výběru a vyšší obrátce?

Pokud má zákazník před sebou velkou část sortimentu a chceme, aby se v ní mohl volně pohybovat, potřebujeme kapacitu a přehlednost. U dražší kolekce může být důležitější bezpečnost. U několika vybraných modelů zase nechceme využít každý centimetr stěny, protože právě volný prostor jim pomůže získat větší pozornost.

Stejně tak záleží na provozu. Má si zákazník obruby brát sám, nebo je většinou prezentuje personál? Budeme prezentaci často měnit? Potřebujeme pod ní úložný prostor? A kolik místa máme kolem, aby se zákazník při zkoušení brýlí nemusel vyhýbat dalším lidem?

Když si tohle neujasníme, snadno skončíme u systému, který vypadal dobře v katalogu, ale řeší jiný problém, než máme v optice.

Vertikální tyčové stojany: hodně obrub na relativně malé ploše

Vertikální tyče jsou stále jedním z nejběžnějších způsobů vystavení brýlí. Jejich velkou výhodou je kapacita. Na poměrně malé části stěny lze vytvořit pravidelnou sestavu s desítkami obrub a nabídka zůstává dobře čitelná. Jenže ani tady není tyč jako tyč.

Jedna z věcí, kterou bych řešil hned na začátku, je rozteč mezi jednotlivými obrubami. U profesionálních systémů se setkáme například s roztečí kolem 55 mm pro menší obruby a 75 mm pro větší modely nebo sluneční brýle. Menší rozteč zvýší kapacitu, ale pokud na ni začneme dávat větší rámy, může být vyjímání nepohodlné nebo se tam ani nevejdou, zvláště pokud jsou zase v módě oversize modely.

Tohle bych proto vybíral podle skutečného sortimentu, ne podle toho, u které varianty vyjde v tabulce nejvyšší počet obrub. Pokud prodávám výrazné sluneční brýle, nemusí být několik dalších kusů na jednom metru stěny žádná výhra.

Další rozhodnutí je zamykání. Někde dává uzamykatelná tyč smysl kvůli lokalitě, hodnotě zboží nebo dispozici prodejny. Jinde může být zbytečnou komplikací. Z praxe znám i majitele optik, kteří si uzamykatelné stojany pořídili a postupem času je téměř přestali zamykat, protože při běžném zkoušení bylo neustálé odemykání jednoduše nepraktické. Nebo se jim prostě nechtělo, i když klíčky bývají obvykle univerzální.

Proto bych zabezpečení neřešil automaticky. Pokud mám část sortimentu dražší a část běžnou, může být vhodnější zabezpečit jen vybrané místo nebo kolekci než zamknout zákazníkovi celou optiku.

Když tyče vypadají podobně, rozdíly jsou velké

Kvalitativní rozdíly mezi prezentačními tyčemi mohou být poměrně velké, i když je na produktové fotografii skoro nepoznáte. Ideální možností je se podívat na fyzický vzorek.

Díval bych se hlavně na místa, která přicházejí do kontaktu s obrubou. Jak jsou tvarovaná, jestli mají vhodný plastový nebo jiný ochranný prvek, zda někde nevzniká tvrdá hrana a jak hladce celý mechanismus pracuje.

Kov sám o sobě problém není, kvalitní systémy jej běžně používají. Rozhoduje konstrukce a zpracování. Také bych se podíval, zda všechny kusy podpory stranic vypadají identicky nebo jsou to jen různě ohýbané drátky.

U nejlevnějších no-name výrobků může být právě tohle slabé místo. Držák sice brýle udrží, ale při každodenním používání může být nepříjemný, vůle se může postupně zvětšovat nebo kontaktní část nemusí být k obrubě zrovna něžná. Pokud máte třeba obruby v komisi a dojde k poškození, nemusí to být zároveň nejekonomičtější řešení.

Velké rozdíly jsou také v zámcích. U levných a nekvalitních modelů z dalekého dovozu se každý stojan obvykle místo plynulosti otevírá jinak. Jedna tyč při odemčení vystřelí raketovou rychlostí, druhá se u stejného modelu otevře s pomalostí šneka.

A je dobré si připomenout, co na tom systému vlastně visí. Optika obvykle neprodává zboží za pár korun. Pokud investujeme do nábytku, osvětlení, podlahy a celkového vzhledu prostoru, přišlo by mi zvláštní skončit u nejlevnějšího dostupného prvku právě tam, kde každý den vystavujeme samotný produkt.

Kvalitnější systém samozřejmě stojí o něco víc. Jen bych jeho cenu neposuzoval izolovaně, ale v kontextu celé investice a zboží, se kterým bude několik let pracovat.

Bohužel vidím u zákazníků často, že investují statisíce do prvků v prodejně a přístrojů a potom se snaží ušetřit pár tisíc na tyčových stojanech, které budou používat roky x krát denně.

Některé tyčové systémy také nabízí příslušenství jako štítky na loga značek, LED podsvícení a podobně. Je třeba i zvážit možnost výměny a zvolit třeba systém, který je prověřen časem a má dostupné i náhradní díly a zda lze koupit stojan za pár let ve stejném provedení jako původní.

PIN panely: jednoduchý princip, u kterého hodně záleží na detailu

PIN panel vypadá na první pohled jednoduše. Máme desku s pravidelnými otvory a do nich zasazujeme jednotlivé podpěry nosníků pro obruby. Výsledkem může být čistší a vzdušnější stěna než u souvislých řad na tyčích. Právě jednoduchost ale trochu klame. Rozdíl mezi dvěma panely může být poměrně velký.

Záleží na samotném materiálu, jeho tloušťce a tuhosti, kvalitě vyfrézovaných otvorů, způsobu uchycení ke stěně a samozřejmě na jednotlivých podpěrách. Tenký panel, který se prohýbá, špatně opracovaný otvor nebo držák s nedotaženou povrchovou úpravou sice funkci nějak splní, ale na větší ploše je podobný detail vidět.

U akrylátových panelů bych si ověřil také vlastnosti konkrétního materiálu a doporučený způsob čištění. V optice se na plochu práší, sahá se na ni a bude se pravidelně čistit. Nevhodná chemie může některým plastům časem uškodit, takže univerzální metoda „vezmeme to tím, co je zrovna pod pultem“ není ideální servisní plán. Obzvláště, pokud jsou výřezy v panelech dělány laserem, a ne na fréze.

Pokud je panel podsvícený nebo dlouhodobě vystavený intenzivnímu světlu, dává smysl řešit také kvalitu a světelnou stálost materiálu. U těchto parametrů bych se vždy řídil konkrétní specifikací výrobce, protože různé akryláty se mohou chovat různě.

Velký rozdíl dělají i samotné podpěry nosníků – PINy. Některé jsou precizně opracované a povrchově upravené, jiné vypadají technicky hrubě a nekvalitně zpracované už na první pohled. Když jich máte na panelu šedesát, detail se poměrně rychle změní v celkový dojem. Nemluvě o možnosti poškození drahých obrub.

PIN panel se dá dobře přizpůsobit konkrétní stěně

Na PIN systému mám rád jeho otevřenost. Nemusíme skončit u typového bílého panelu s pravidelnou sítí brýlí.

Podle konkrétního řešení lze pracovat s rozměrem, barevností, bočnicemi, podsvícením nebo grafikou. Panel může navazovat na spodní skříňky (pozor na dilataci, materiály pracují!), být součástí větší nábytkové sestavy nebo dostat potisk či polep. Když se to dobře navrhne, technický systém zmizí do stěny a hlavní roli převezmou obruby.

Na podobném principu funguje také řešení od concept-s s názvem MONO, kde lze každou obrubu zamknout samostatně. Samostatné zamykání může být zajímavé právě tam, kde nechceme kvůli několika dražším modelům omezovat přístup k celé nabídce.

Police dávají obrubám jiný charakter

Brýle nemusíme vždy zavěšovat. Na polici nebo samostatném stolním držáku se s nimi dá pracovat podobně jako s módním produktem. Počítejme s obvykle menším počtem vystavených kusů, což ovšem nemusí být vůbec na škodu.

Pokud ale na polici vyskládáme dvacet obrub vedle sebe, pouze jsme vyměnili tyč za vodorovnou plochu a problém s přeplněností zůstal.

Úplně nejjednodušší variantou jsou klasické pevné police, které jsou součástí nábytku nebo jsou přímo kotvené do stěny. Optiky si je často nechávají vyrobit spolu s ostatním nábytkem, takže pořizovací cena může být poměrně nízká a technicky na nich není nic složitého.

To ale zároveň znamená, že jejich rozmístění je dané už při výrobě. Pokud se později změní kolekce, velikost obrub nebo způsob prezentace, nemáme tolik možností s rozložením pracovat. U pevné police proto dává smysl dobře promyslet výšku, hloubku, rozestupy a návaznost na osvětlení ještě před výrobou.

Samotná nízká cena tedy nemusí být problém. Jen je dobré počítat s tím, že levnější fixní řešení obvykle nabízí menší flexibilitu než modulární systém, kde lze prvky později přesouvat nebo doplňovat.

Zajímavé jsou proto modulární systémy, u kterých lze uspořádání později měnit. Například LINEAR od concept-s například používá horizontální profil, po kterém lze jednotlivé prezentační prvky přesouvat. Lze tak mít police, držáky na samostatné obruby, loga a grafiku. Varianta LINEAR LED pracuje také s osvětlenými policemi a magnetickým umístěním držáků.

To se hodí ve chvíli, kdy se mění sortiment, značky nebo způsob prezentace. Prodejní stěna nemusí být navržená jednou provždy jen proto, že jsme ji tak první den namontovali.

Ne všechno musí být na stěně

Samostatný stojan uprostřed optiky může být velmi užitečný. Dokáže zvýraznit určitou kolekci, vytvořit menší zónu nebo rozdělit větší prostor. Ideálně, když je od stejného výrobce jako třeba systémy na stěny. Setkávám se v praxi s optikami, kde se postupně nahromadilo několik stojanů od různých dodavatelů v různém provedení. Každý může fungovat samostatně dobře, dohromady ale často vytvářejí nesourodý celek a zhoršují čitelnost nabídky

Stojan se ale může v malé optice během naopak během týdne změnit v překážku, kterou personál neustále obchází a zákazníci se kolem ní při větší návštěvě mačkají. Proto bych volně stojící systém nikdy nevybíral jen podle fotografie výrobku nebo nedával stojan do volného místa jen proto, že jsme ho dostali zdarma od výrobce brýlových obrub.

Kolik zůstane kolem stojanu místa? Kde zákazník zkouší brýle před zrcadlem? Nezablokujeme cestu k pultu nebo k měření? A pokud přijdou tři lidé najednou, funguje prostor pořád stejně?

Existují malé jednostranné nebo oboustranné stojany i větší shop-in-shop systémy. To ale není důvod dostat stojan do každé optiky. Někdy je nejlepší využití středu prodejny právě to, že tam necháme místo.

Výloha nemá ukázat celý sortiment

Výloha má jiný úkol než hlavní stěna uvnitř prodejny. Člověk kolem ní často jen projde, takže nemá čas prozkoumávat desítky obrub.

Pokud do výlohy dostaneme co nejvíc zboží, ještě to neznamená, že jsme ukázali velký výběr. Často jsme pouze vytvořili velké množství věcí, které spolu soupeří o pozornost.

Proto bych ve výloze většinou pracoval s menším počtem modelů, větším prostorem kolem nich a jasnou hierarchií. Může tam být jedna kolekce, novinka nebo sezónní téma. Další měsíc se obsah změní, takže se hodí systém, který umožňuje výlohu relativně snadno přestavovat.

Pro tento účel existují podesty, závěsné systémy, samostatné držáky i celé modulární konstrukce. Konkrétní systém je až druhý krok. Nejdřív musí být jasné, co má člověk z ulice během několika sekund vůbec pochopit. O výlohách jsme psali třeba zde.

Kazety mají v optice svoje místo, ale neřeší všechno

Kazety a tácy považuji za dobrý nástroj pro skladování, třídění obrub a také pro samotnou konzultaci. Personál může zákazníkovi připravit užší výběr a několik modelů mu přinést k vyzkoušení.

Jako hlavní způsob permanentní prezentace celé optiky bych ale kazety většinou nevolil. Viděl jsem provozovny, kde byla velká část sortimentu vystavená právě tímto způsobem, výsledný dojem byl spíš skladový a opotřebení kazet už bylo v prostoru poměrně výrazné. Zákazník navíc bez pomoci personálu nevidí nabídku stejně snadno jako na otevřené stěně. Pokud chcete vystavovat v kazetách, je také třeba dbát na kvalitu a případně je občas vyměnit.

U silně asistovaného prodeje to může být záměr a může to fungovat. Jen je dobré vědět, že řešíme jiný způsob prodeje. Kazeta je podle mě výborná ve chvíli, kdy z ní personál vybírá. Nemusí být stejně dobrá ve chvíli, kdy má sama prodávat celou nabídku.

Způsob vystavení ovlivňuje, co si člověk myslí o celé optice

Při jednom vlastním neformálním průzkumu jsem lidem ze svého okolí ukazoval fotografie různých optik. U některých se opakovala poměrně tvrdá reakce: sem bych podle vzhledu vůbec nešel, případně bych tady neočekával kvalitní nabídku a odbornost.

Není to reprezentativní výzkum a žádné procento z toho vyrábět nechci. Ale jako kvalitativní pozorování mi to přijde zajímavé.

Člověk totiž začne optiku hodnotit dávno předtím, než zjistí, jak zkušený je personál nebo jaké značky obrub jsou skutečně v nabídce. Vidí výlohu, světlo, způsob prezentace, materiály a celkový pořádek v prostoru. Z toho si skládá první představu o tom, jakou úroveň může uvnitř očekávat. O tom jsem také nedávno psal samostatný článek.

Proto mi nedává moc smysl investovat do designového nábytku a kvalitních obrub a jejich prezentaci potom vyřešit nejlevnějším systémem, který jsme našli na internetu. Nemusíme kupovat nejdražší vybavení. Mělo by ale odpovídat úrovni produktu a prostoru, ve kterém ho prodáváme.

Většina optik nepotřebuje jeden systém na všechno

Docela často je vhodné jednotlivé způsoby prezentace kombinovat. Na hlavní stěně může být větší část sortimentu na tyčích nebo PIN panelu. Vybraná značka dostane několik polic s větším prostorem kolem výrobků. Do výlohy půjde jen část kolekce a další obruby zůstanou v zásuvkách nebo kazetách pro práci personálu.

Tím se dá rozlišit běžná nabídka, novinky, dražší kolekce i zboží, které nemusí být vidět všechno najednou. Jediné, čemu bych se vyhnul, je výstava všech prezentačních systémů, které trh nabízí. Každá stěna v jiném stylu a každý metr s jiným principem může místo zajímavosti vytvořit jen další vizuální chaos.

Co bych si před výběrem systému ujasnil

Před výběrem konkrétního výrobku bych si prošel pár věcí:

• kde budou obruby vystavené: stěna, prostor, výloha nebo konzultační místo,
• kolik a jak velkých obrub tam skutečně potřebujeme,
• zda si je má zákazník brát sám, nebo je podává personál,
• co a proč potřebujeme zabezpečit,
• jak často budeme prezentaci měnit a jak se bude čistit,
• jak má toto místo působit ve vztahu k ceně zboží a zbytku optiky.

Pak teprve dává smysl řešit konkrétní tyč, panel, polici nebo stojan. Dobře zvolený prezentační systém nemusí být na první pohled vůbec nápadný. Jeho práce je jednodušší: dát brýlím prostor, pomoct zákazníkovi pochopit nabídku a nezkomplikovat personálu každodenní práci.